Myšlenkou jak potrestat nacistické představitele se zabývali spojenci už několik let před koncem války a postupně jej diskutovali na konferencích v Teheránu (1943), v Jaltě (1945) a v Postupimi (1945). Soudní proces vedly společně Spojené státy, Sovětský svaz, Francie a Velká Británie proti Německu. Podobný proces probíhal také v Japonsku proti japonským válečným zajatcům a je označován jako Tokijský proces.
Nejznámější je první proces s nejznámějšími nacistickými představiteli, který probíhal od 20. listopadu 1945 do 1. října 1946. Po něm ale následovaly další procesy s dalšími nacisty. Dnes známý Mezinárodní soud pro válečné zločiny, který se zabýval třeba zločiny v Jugoslávii a dalšími byl založen až o 50let později. Nicméně Norimberský proces byl pro něj základním vzorem.
Norimberk jako místo souzení nacistických zločinců byl vybrán ze dvou důvodů. První byla symbolika, Norimberk je považován za sídlo nacistické strany a před válkou se zde konaly velkolepé nacistické sjezdy. Druhý důvod byl ryze praktický, Norimberk měl fungující a dostatečně prostornou budovu (Justiční palác), která nebyla poničena bombardováním a měla v sobě i vězení, takže odsouzení nemuseli být převážení.
Souzeni byli s tímto rozsudkem (zroj wikipedie):
Trest smrti
- Martin Bormann – vůdcův tajemník (souzen v nepřítomnosti)
- Hermann Wilhelm Göring – říšský maršál a velitel letectva († 15. října 1946, krátce před plánovanou popravou spáchal sebevraždu)
- Joachim von Ribbentrop – říšský ministr zahraničních věcí († 16. října 1946Wilhelm Keitel – polní maršál a náčelník štábu vrchního velitelství († 16. října 1946)
- Ernst Kaltenbrunner – šéf bezpečnostní služby († 16. října 1946)
- Alfred Rosenberg – ministr pro okupovaná východní území,filozof strany († 16. října 1946)
- Hans Frank – guvernér Polska († 16. října 1946)
- Julius Streicher – majitel a vydavatel protižidovského listu Der Stürmer († 16. října 1946)
- Fritz Sauckel – zmocněnec pro nasazení pracovních sil († 16. října 1946)
- Alfred Jodl – náčelník Operačního štábu Vrchního velitelství brané moci (OKW, Oberkommando der Wehrmacht) († 16. října 1946) rehabilitován 1953
- Wilhelm Frick – ministr vnitra a říšský protektor v Čechách a na Moravě († 16. října 1946)
- Arthur Seyss-Inquart – guvernér Rakouska a nizozemský komisař († 16. října 1946)
Doživotí
- Rudolf Hess – Hitlerův zástupce a vůdce NSDAP (zemřel 17. srpna 1987 ve vězení ve Spandau)
- Walter Funk – ministr hospodářství (byl propuštěn 16. května 1957 a zemřel 31. května 1960)
- Erich Raeder – velkoadmirál a vrchní velitel námořnictva (ale kvůli zdravotnímu stavu byl 26. září 1955 propuštěn a zemřel 6. ledna 1960)
20 let
- Baldur von Schirach – vůdce sdružení nacistické mládeže Hitler-Jugend (po odpykání trestu byl 30. září 1966 propuštěn a zemřel 8. srpna 1974)
- Albert Speer – Hitlerův architekt a ministr zbrojní výroby (po odpykání trestu byl 30. září 1966 propuštěn a zemřel 1. září 1981)
15 let
- Konstantin von Neurath – Ministr zahraničí do roku 1938, první protektor Čech a Moravy (v listopadu 1955 byl ze zdravotních důvodů propuštěn a zemřel 14. srpna 1956)
10 let
- Karl Dönitz – admirál a Hitlerův nástupce ve funkci hlavy státu (po odpykání byl 1. října 1956 propuštěn a zemřel 24. prosince 1980)
Stíhání zastaveno
- Gustav Krupp von Bohlen und Halbach - ředitel koncernu Krupp, stíhání zastaveno pro vysoký věk a neuspokojivý zdravotní stav (zemřel 16. ledna 1950)
- Robert Ley - vedoucí Deutsche Arbeitsfront (německé pracovní fronty), spáchal sebevraždu 25. října 1945, tedy ještě před začátkem hlavního přelíčení
Osvobozeni
- Hjalmar Schacht – prezident říšské banky, ministr hospodářství do roku 1937
- Hans Fritzsche – vedoucí říšského rozhlasu
- Franz von Papen – bývalý kancléř, velvyslanec v Rakousku a v Turecku